Lašsko se dělí na několik podoblastí. Prvním je valašskolašské pomezí – směrem od Frenštátu a Trojanovic ke Kunčicím, Tiché, Kozlovicím a Hukvaldům. Druhou částí je horské Lašsko – v pásmu celého beskydského pohoří a poslední je Lašsko nížinné zasahující až k Ostravě.

Ženský kroj

RUKÁVCE – Rukávce se šily z bílého plátna, u krku drobně řasené. Rukávy sahaly až k lokti nebo pod loket, byly širšího střihu, také drobně nařasené s ozdobným vyšívaným krajem. Spodní konce rukávců se přichycovaly sukní nebo zástěrou.

VESTA – Horní část těla obepínaly kordulky oblékané na rukávce. Materiál byl ze sukna různých barev, kolem výstřihu a rukávů lemované zlatou nebo stříbrnou portou nebo barevnou stuhou. Zapínání bylo asi na 4-5 knoflíků. Od pasu dolů na ně navazovaly drobné rozšiřující šůsky.

SUKNĚ – V horských oblastech byly sukně z vrapovaného plátna bílé či černé barvy. Vpředu jeho kraje byly od sebe vzdálené asi 10 cm. Nikdy se nenosívaly bez zástěry. Délka sukně se ustálila do poloviny lýtek.

ZÁSTĚRY – Typickým materiálem byl modrotisk. Vepředu zástěra přesahovala vrapovanou sukni o několik centimetrů.

ÚPRAVA HLAVY – Vlasy dívky nosily rozčesané na pěšinku spletené v jeden cop. Na konec se vázala asi 5-7 cm široká mašle. Vdané ženy si spletené vlasy dávaly pod čepek.

OBUTÍ – Pletené ponožky (kopytka) sahaly po kotníky, okraje měly zdobené. Na nohou se nosily krpce se šňůrkou kolem kotníku. Na svátek pak nízké černé střevíce i polovysoké šněrovací boty.

Mužský kroj

KALHOTY – Kalhoty byly vyrobené z bílého sukna. Byly dlouhé až po kotníky a přiléhavého tvaru. V pase je přidržoval dlouhý, nepříliš široký řemen, provlečený přeložkou sukna směrem dovnitř. Pásek několikrát obtáčel tělo a vzadu volně spadal na kalhoty. Švy nohavic běžely dolů středem noh kde končily rozparkem, zapínaným na drátěné háčky. Zdobení kalhot bylo barevnou vlněnou šňůrkou u rozporku pod pásem. Soukenné kalhoty byly velmi teplé, měly až dvacetiletou trvanlivost. Pro letní období sloužily kalhoty plátěné, střih byl jednodušší, v pase se stahovaly řemenem nebo šňůrkou.

KOŠILE – Střih byl z rovných dílů bílého plátna s širšími rukávy, v zápěstí nezúžených. Zdobené byly drobnými výšivkami tzv „znaky“ na konci výstřihu často křížkovou metodou, černou, nebo červeno – černou, později i jiných barev. Funkcí nebylo ani zpevnění ani okrasa, ale vyznačení vlastnictví košile. Další zdobení se mohlo nacházet kolem límečku a kolem rukávů.

VESTA – Vesty se nosily převážně z černého nebo tmavě modrého sukna, známe však i jiné barvy. Vesty sahaly jen několik centimetrů pod pás. Po bocích byly uložené kapsy. Vesty se odlišovaly výzdobou, pravý okraj sledovala řada niklových, mosazných nebo stříbrných knoflíků. Knoflíky se dostaly do lidového kroje jako odraz vojenských stejnokrojů.

KABÁTY – Nejjednodušší byly huně z hrubého sukna, jednoduchého střihu ve tvaru písmena T, dlouhé, sahající pod pás. Huně se přehazovaly přes rameno, rozhalené na prsou, takže šlo vidět spodní oděv. Za teplých dní se huně nosila jen na jednom rameni. Zapínání bylo v podobě řemínku pod krkem.

BOTY – Používaly se ponožky (kopyce) buď pletené z ovčí vlny, v horním okraji zdobené vzorem s hnědou vlnou, nebo kopyce šité bílého sukna. Krpce z tuhé vepřové nebo měkčí hovězí kůže s řemínkem kolem kotníku. K svátečnímu obutí byly vysoké černé kožené boty – holínky.

POKRÝVKA HLAVY – Plstěný klobouk.

Popis kroje byl zpracován na základě regionálních materiálů. Dalšími zdroji jsou Těšínsko 2.díl (V.Tomolová, I.Stolařík J.Štika), časopis Radostná země.